Posuzovatel králíků

Soutěž chovatelské dovednosti mládeže se stala základem pro myšlenku stát se posuzovatelem králíků. Již delší dobu jsem zapisovával posuzovatelům na výstavách, zajímal jsem se o tuto problematiku. V roce 2006 jsem složil přijímací zkoušky na adepta na posuzovatele králíků. V průběhu tří let jsem adeptoval na 74 výstavách, což je podstatně více než je předepsané minimum (požadavek je 20 výstav). Snažil jsem se vždy střídat i posuzovatele, abych se dozvěděl co nejvíce. Protože jsem se hlouběji zabýval o tuto problematiku, tak jsem adeptoval také na spoustě speciálních výstav, např. holandských králíků (Sedlčany), velkých světlých stříbřitých (ještě když se výstavy konaly v Plačicích u Hradce Králové), králíků stříbřitých malých  či Klubu AlHaDuBí (obojí v pěkném prostředí chovatelské haly v Týništi nad Orlicí). I v dnešní době rád posuzuji na speciálních výstavách, vždy si při tom i vzpomenu na svá adeptská léta. Vždy jsem se snažil jít k posuzování méně rozšířených plemen, protože mě zajímala a chtěl jsem se je důkladně naučit posuzovat. Dne 10. 10. 2009 jsem  v Čáslavi úspěšně, na první pokus, složil závěrečné zkoušky na posuzovatele králíků a od té doby jako jeden z nejmladších posuzovatelů králíků v historii posuzuji na výstavách.

Při posuzování se snažím na vše nahlížet co nejvíce objektivně a co nejvíce odborně, ale také s „selským rozumem“ a zejména s absolutní nestranností. Jsme členy chovatelského hobby seskupení, a proto mám rád, když se k době lidé navzájem chovají lidsky a upřímně, což preferuji, protože jen tak můžeme my, chovatelé něčeno dalšího dosáhnout. Mám rád přátelské a přímé jednání, které by k naší zálibě mělo již "automaticky" patřit. Každý králík má své exteriérové klady a zápory. Jen je potřeba obojí vidět a hlavní si obojí připustit. Neexistuje králík jen se samými vadami, stejně tak jak neuvidíme králíka se 100 body. V přírodě není nic dokonalé, ani člověk, i když ten si to někdy nechce připustit, stejně tak i ten králík, i když v jeho případě si to nechce jeho majitel také někdy připustit. Tvrdím, že pořád je lepší si připustit pravdu, i když to někdy není příjemné, než žít v ilusi, že daný chov je absolutně bez chybiček. Chovatelé, kteří mají permanetně kvalitní a špičkové chovy si to připouští a mohou tak dále svůj chov zdokonalovat. Bez sebekritiky a tím selekce toho příliš v čistokrevném chovu nedosáhneme. Mnohdy při udělení četné ceny či poháru na výstavě rozhodují i ony půlbody a majitelé vystavovaných králíků to dobře vědí. A jestliže jsou i u u nás špičkové evropské chovy (např. zakrslých divoce zbarvených, moravských modrých, činčil velkých, českých strakáčů či aljašek nebo třeba havan ale i dalších, pro které zde není prostor k vyjmenování), tak jde vidět, že selekční práce je na odpovídající úrovni.

Tvrdím, že podle poznámek na oceňovacím lístku si má člověk dané zvíře představit, aniž by na něj pohlédl, proto je mou zásadou plný oceňovací lístek jak předností, tak i nedostatků - nikoliv minimum poznámek, které vystavovateli, návštěvníkovi a zejména kupujícímu toho moc neřeknou. Při vypisování poznámek na oceňovacím lístku se striktně držím ustanovení ve vzorníku.

V chovu jsem se snažil vystřídat více plemen anebo aspoň barevných rázů, protože i při posuzování se to jinak chápe když jsem dané plemeno viděl doma den co den v králíkárně a setkal jsem se s jak se speciálními nedostatky plemene nebo rázu, tak zejména s jeho přednostmi. V chovu jsem tak měl či stále mám jak králíky malých plemen, tak i "zakrslíků". Loni jsem si také pořídil zakrslé stříbřité světlé. Ti se mi líbí, protože jsou "zmenšeninou" stříbřitého světlého nebo velkého světlého stříbřitého, kteří se mi vždy velmi líbíli, ale prostorově a časově nelze mít doma "zoologickou zahradu plemen". Zakrslí berani strakáči mi také přinesli mnoho skrze plášťovou kresbu, která může být i velmi variabilní a je potřeba jak přednosti, tak i nedostatky správně pojmenovat. Každému z adeptů na posuzovatele králíků se podobné schéma vystřídání doporučuje, a já s ním jen souhlasím.

Protože nemám rád osobní weby, na kterých není zveřejněna podoba jejich autora (těžko se pak s takovým člověkem tazatelé spojují, resp. hledají), uvedu zde několik málo fotografií z posuzování. Jedná se fotografie př. Adama Hellingera ze speciální výstavy Klubu chovatelů českých černopesíkatých a Klubu chovatelů rhonských konané 4. 12. 2010 v jihomoravských Branišovicích, kde jsem posuzoval (první dvě fotografie). Na třetí fotografii - z posuzování saténových králíků z Celostátní výstavy z Lysé n. Labem 17. 11. 2011. Čtvrtá fotografie pochází z posuzování zakrslých králíků z II. Krajské výstavy Jihomoravského kraje - Hodonín 28. říjen 2011.