Chovatelské začátky

Ke zvířatům jsem měl kladný vztah již odmala. Zřetelně si vzpomínám, jak jsem jezdil k prarodičům do Vlčnova na víkendy. Prarodiče tehdy měli poměrně rozmanité hospodářství – od krávy, přes slepice, holuby, králíky, a jedno či dvě prasata a také polnosti. Toto prostředí měli bezesporu vliv na utváření mého zájmu o přírodu a zejména o zvířata. V polovině 90. let jsme se do Vlčnova k prarodičům přistěhovali natrvalo a tím byl položen možný základ pro můj první chov. Z malých zvířat mne zaujali králíci. Děda měl tehdy takovou „vesnickou směsku“ a občas koupil čistokrevného samce Vss na osvěžení krve. Mě se však zalíbili králíci menší a s ušima dolů – zakrslí berani. Úplně první králík (samozřejmě nečistokrevný) byl zakrslý beran strakáč madagaskarový, někde od Přelouče, ke kterému přibyl v průběhu roku další. Otec, který je velmi manuálně zručný, mi tehdy zbudoval pro ně třípatrovou tříkotcovou králíkárnu a jistě tehdy nepomyslel, že to nebude poslední králíkárna, kterou mi zhotoví. To mi mohlo být tak asi jedenáct či dvanáct let. V roce 2001 přišel zásadní zlom. Občas jsem navštěvoval trhy drobných zvířat v nedalekém Uherském Hradišti, a protože jsem byl opravdu zapálený, tak jsem se přihlásil do základní organizace Českého svazu chovatelů Uherské Hradiště 1, které je pořadatelem těchto tradičních, nedělních akcí. Zde jsem se setkal s velkou podporou a pochopením a jsem rád, že jsem tak zvolil.

Mými prvními čistokrevnými králíky byli zakrslí berani madagaskaroví, úplně první samice pocházela od pana Bartoloměje Vykoupila. Postupně jsem však přešel na zakrslé berany divoce zbarvené. Mnoho lidí tvrdí, že je to „obyčejná“ barva, já však tvrdím, že právě proto, že je to původní zbarvení je přitažlivá a navíc je podstatně těžší ji udržet, než je tomu třeba u bílého nebo černého králíka. Můj první samec pocházel od pana Václava Cvrka ml. z Vraného u Slaného, který měl tehdy ZBdiv na výborné úrovni a tvrdím, že takoví berani, jaké ml před těmi deseti lety on, tu dnes nemáme. Napsal jsem mu tehdy dopis, ve kterém jsem jej požádal o chovné zvíře. Jaké bylo mé nadšení, když mi přišlo kladné vyjádření a byl mi zaslán samec oceněný 96,5 b. z CVMK Šternberk. Tohoto kroku si dodnes od pana Cvrka velmi cením, protože nevěřím, že by každý oslovený chovatel učinil totéž co on a poskytl mi tak vítězného samce z CVMK. K tomuto samci přibyla od p. Oliveriuse také samice a tím byl položen základ mého chovu. Zakrslým beranům divoce zbarveným se věnuji i dosud, i když to už není jen jediné plemeno. V roce 2001 jsem vstoupil do Klubu chovatelů zakrslých králíků. Mým největším úspěchem je titul Mistra ČR z CVMK v Táboře r. 2006 a opět v roce 2012 v Hodoníně, a dále vystavování na evropské výstavě drobných zvířat v Praze 2004 a v roce 2009 v Nitře.

Na CVMK v Lipníku na Bečvou, byli naproti ZBdiv (které jsem zde poprvé vystavoval) ustájeni dailenáři (Dl). Velmi se mi zalíbili, a proto jsem se rozhodl pro druhé plemeno. Tehdy to byla samice od pana Petra Fasory z Hovoran u Kyjova, a proto jsem tohoto předního chovatele plemen kontaktoval. Dne 2. 12. 2011 jsem se stal členem Klubu chovatelů činčil malých a deilenaarů. Vzhledem k časovým možnostem jsem chov dailenárů v roce 2015 ukončil.

Poměrně dlouhou dobu jsem tedy choval jen ZBdiv a Dl. V prosinci roku 2008, na speciální výstavě Klubu zakrslých plemen králíků (jehož členem jsem od roku 2003) přišlo třetí plemeno, resp. ráz. Byly tam vystaveny dvě samičky zakrslého berana strakáče činčilového. Na první pohled mě tyto dva kusy tak okouzlily svým tvarem, typem, hustou a pružnou srstí i pravidelnou kresbou, že jsem se rozhodl pro jejich chov. V lednu následujícího roku jsem importoval z výstavy z Hammu (SRN) samce zakrslého berana činčilového a započal chov. Hned v roce 2009 jsem odchoval několik velmi zdařilých mládat a vystavil je na CVMK v Lysé nad Labem, kde kolekce se součtem 379,0 b. získal pohár Ústřední odborné komise chovatelů králíků "Na nejlepší kolekci ZB". Samce z této kolekce oceněného 95,5 b. jsem si v chovu ponechal. V současné době se z kapacitních důvodů věnuji opět pouze chovu ZBdiv.

Chov králíků jistě ovlivnil i mou orientaci na budoucí povolání. V letech 2004 až 2008 jsem studoval na Tauferově střední odborné škole veterinární v Kroměříži. Na dobu zdejšího studia mám velmi pěkné vzpomínky a rád se vždy do Kroměříže vracím. S chovem králíků obecně mi velmi pomáhá má rodina, čehož si nesmírně cením. Dne 18. 6. 2014 jsem úspěšně dokončil studium na Fakultě veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.

Dne 5. 12. 2013 mě a mojí přítelkyni podařil dosud největší "chovatelský :D " úspěch, a to narození dcery Anny.

Všichni spolu na promoci 30. 6. 2014 v Brně.